Je to podpora našeho ženství. 

Být ženou. Být ženou v pravém slova smyslu. Být ženou ve své jedinečné jemnosti, výjimečnosti, něžnosti a zranitelnosti se do tohoto světa, podle mnoha měřítek nehodí. Ženská energie je často společností potlačována a nedoceněná. A není to jen společnost, která nepodporuje tuto jemnou ženskou stránku. Jsou to bohužel i samy ženy, které potlačují samy sebe a chtějí se co nejvíce podobat mužům. Chtějí být silné, nezávislé, tvrdé a svoji jemnost a empatii upozaďují, co nejvíce daleko, aby se náhodou neprojevily tyto ženské vrozené vlastnosti a ony se necítily méněcenné a opovrhované.

Bohužel si ale neuvědomují, že tímto jednáním utlačují hlavně samy sebe, svou jedinečnost a výjimečnost. Kdyby totiž nechaly své dary naplno projevit, tak by mohly být samy sebou a nemusely by utlačovat svou zářivou sílu, aby ji pak nahradily jen pozlátkem na oko.

Být ženou a moci se projevit takové, jaké doopravdy jsme. Takový dar a mnohé si ho neváží. Raději se přetvařují a myslí si, že je to pro jejich vlastní dobro. Jak veliký je jejich omyl. Kdyby totiž nechaly svoji úžasnou ženskou energii vyplout na povrch, nejen že by se cítily krásně ve svém vlastním těle, ale dosahovaly by mnohem snadněji svých vytyčených cílů. Jejich tvořivost by se mohla naplno projevit a díky tomu by k sobě přitahovaly všechno to, po čem ve skrytu duše touží.

Nejhorší ale je, že nejenže před sebou a společností se ty ženy snaží ženskou energii schovat a nahradit něčím jiným, ale horší je, že kritizují a urážejí ostatní ženy, které toto nedělají a které naplno projevují svou ženskou stránku – svou ženskost. Rizikem pak je, že i ženy, které využívají své dary, mohou začít o sobě pochybovat a vrhnout se zpátky do světa přetvářky, aby se zavděčily všem ostatním.

Je až nepochopitelné, že jedna žena dokáže urazit druhou ženu. Také jsem to častokrát zažila a na nějaký čas jsem přestala ženám věřit a raději jsem zůstávala v poli mužů. U mě to bylo i velmi jednoduché. Jsem šermířka a muže mám kolem sebe stále. Ale ta touha po ženské podpoře a pochopení ve mně byla stále. Jak kdysi řekla Madeleine Albrightová: „V pekle existuje zvláštní místo pro ženy, které nepomáhají ostatním ženám“. Tato slova mi stále znějí v hlavě. Tento citát zdůrazňuje význam sesterské solidarity. Podpora ženství znamená, že si ženy mají pomáhat, sdílet své zkušenosti a tím společně růst. Jenže v tomto soutěživém světě, kdy soutěží ženy s muži nebo ženy s ženami, je někdy těžké začít projevovat svoji přirozenost, svoji ženskou energii.

Naštěstí je už i mnoho žen, které svou vnitřní sílu neupozaďují a naplno jí nechávají zářit do sebe a svého okolí. Svou ženskost dávají plně najevo a ta úžasná síla dokáže ovlivňovat i další ženy a ty pak následují jejího příkladu. Je úžasné, jak se ženy začínají navzájem podporovat a spolu tak šířit dál osvětu v oslavování ženské energie, síly, tvořivosti, empatie a nehodnocení ostatních.

V tomto rozšiřování ženské energie velmi napomáhají právě ženské kruhy, které podporují každou jednotlivou ženu. Vytvářejí tak bezpečný nehodnotící prostor, kde ženy drží pospolu a čerpají tak navzájem sílu a jedinečnost. Kdysi takovéto ženské setkávání bylo samozřejmé. Shromažďovaly se za podporou svého ženství, svého cyklu a ženské moudrosti. Ale s rozkvětem civilizace se tyto setkávání téměř vytratily.

Jsem vděčná, že se to ale již nyní, v tuto chvíli začíná měnit. Díky ženským kruhům se znovu do popředí dostává ta kreativní soucitná síla, která dokáže uzdravit každou ženu. Ženství tak opět může zářit ve své výjimečnosti. Otevření se ženskosti má tak pozitivní dopad, o jakém se nám ani nezdá. Ovlivňuje nejen samotnou ženu, ale i její široké okolí. Další ženy, muže a děti. Dokonce si myslím, že nepotlačování ženskosti má pozitivní vliv i na tělesné a duševní zdraví ženy. Otevřením se ženství začíná i proces uzdravování ve všech jeho podobách.

Žena, díky své unikátní esenci dokáže i zázraky. Proto je naší povinností šířit otevřenost ženství do všech možných koutů. Vytvoří se tak místo, kde nikdo nebude nikoho hodnotit nebo urážet a tím vznikne láskyplný prostor pro růst nás všech. Budeme pak moci odhodit různé masky a role, které jsme během života možná i nevědomky převzaly.

Žena má být ženou bez jakékoli přetvářky. Jen tak může být sama sebou a růst do závratným výšin. Žena má podporovat každou další ženu a ne ji kritizovat. Vždyť nakonec nic není dobře nebo špatně. Je to tak, jak to je a nikdo nemá právo soudit. Představa nesoudícího světa je tak naplňující. Tím nesoudícím světem myslím i ženu samotnou. Jak často se totiž děje, že ne ostatní ženy, ale ona sama – sebe kritizuje a odsuzuje. I já jsem sobě často něco vyčítala a hanila se. Myslela jsem si o sobě, že jsem nicka. Snad víc jsem se zmýlit nemohla. Podpora ženství je hlavně o tom, si vytvořit intimní bezpečné prostředí a já jsem to sama sobě bojkotovala. Proč? Sama nevím. Možná mi přišlo, že všechny ženy okolo mě jsou hezčí, mají větší úspěch u kluků, jsou chytřejší, jsou nadanější…Nic z toho ale nebyla pravda, jen mě strhla vlna tlaku ze všech možných stran a já jsem upozadila svou jedinečnost, kreativitu, citlivost.

V poslední době se ale můj vztah k sobě samé a i k ostatním ženám velmi změnil. Cítím tu sílu sesterství a potřebu šířit podporu ženství, co nejvíce to půjde. Každá žena, která začne ctít samu sebe, začne ovlivňovat další a další a tak se přirozené ženství bude šířit dál a dál.

Sesterské ženské sdílení má hlubokou uzdravující moc. Ženy se vzájemně svěřují, ale nehodnotí se, nedávají nevyžádané rady, jen sdílí své problémy, pochybnosti, výzvy v mateřství či v zaměstnání nebo i výzvy související samy se sebou. Ostatní ženy této ženě naslouchají, podporují ji, je zde cítit vzájemné pochopení, důvěra a empatie. Takové ženské společenství má terapeutický efekt.

Možná někdy dojde na slzy, ale je to součástí vnitřního uvolnění ženy. Častěji se ale ženy smějí a šíří tak krásnou pozitivní ženskou energii. Ženská podpora a energie má léčebný vliv na život ženy.

Podpora ženství znamená budování hlavně svého sebevědomí a osobního růstu. Každý prostor, ve kterém se pohybujeme je místo pro sebereflexi a poznání vlastních silných i slabých stránek. Při sdílení zkušeností můžeme zjistit, jak daleko jsme se již posunuly a co ještě můžeme dál rozvíjet. Otevřené ženství nám dovoluje být samy sebou – s emocemi i sny, s potřebami i hranicemi. Dovolujeme si být ženami, která mají emoce. Dovolujeme si být ženami, které se umí dostat se do své síly, ke svým darům a rozzářit své tady a teď.

Právě seberealizace a sebeláska jsou v centru inspirativních přístupů podpory ženství.

Velkým přínosem je také demystifikace tabuizovaných ženských témat – menstruace, menopauza, partnerská sexualita nebo zkušenosti s porodem – které byly v minulosti zamlčovány. V bezpečném kruhu o nich ženy mohou mluvit otevřeně, čímž se léčí a zvyšuje se tím jejich sebevědomí. Například sdílení osobních příběhů ze strany matek či žen bez dětí vytváří kolektivní moudrost, která posiluje každou jednotlivou ženu.

Z ženy prýští ženskost, když se má ráda taková jaká je, když neupozaďuje samu sebe nebo jiné, když stojí ve své vlastní síle, když nehodnotí druhé. Buďme ženami s velkým Ž. Já jí chci být.